Brácha

1. února 2014 v 13:49 | Charlotte |  Obrázky! :3
Brácha Cx
Jestli to někomu vadí tak:
a) Můj příběh i s Tobym byl vymyslen dříve, než se vůbec někdo domákl, že Ticci Toby je
b) A taky dříve, než někdo znal jeho story
c) I moje sestra Aya je proxa
Takže jízlivé poznámky si strčte za klobouk ano?
 

Gothical time!

1. února 2014 v 13:11 | Charlotte |  Obrázky! :3

Vlčí Char :3

1. února 2014 v 10:48 | Charlotte |  Obrázky! :3
Já jako vlk. A nemám triko xD
 


Uru Stories part. 1 - Radiace?

1. února 2014 v 10:27 | Charlotte |  Uru stories
Šla jsem s hřiště pryč, někdo utíkal pryč, někdo volal policii a někdo jen tak ohroměně stál.
Ta krev, ten pocit... TOHLE zažívali Aya s Tobym.
Vydala jsem se lesem, ponořená do svých myšlenek. Najednou přede mnou vyrostl strom a já se praštila. (Ano, VYROSTL TAM SÁM!! :DDD)
,,Co to sakra..." Zaklela jsem. Pak jsem si všimla lístečku na stromě. Stálo tam 'Can't run'. No co kdybych pokazila takhle něčí hru...? Ale proč ne. Strhla jsem list ze stromu a šla klidně dál.
Něco mě velmi vystrašilo. Nějaké... Písknutí?
Podívala jsem se nahoru a uviděla elektrárnu, která byla popraskaná a třepala se.
,,Vypadá staře... Nic mi nehrozí," zamumlala jsem a v klidu šla dál. Ponořila jsem se zas do svých myšlenek, když jsem na šutru uviděla další list.
,,Hmm, proč ne?" a vzala jsem i tenhle.
Najednou se ozvala rán jako z děla. To byla ta stará zkurvená elektrárna. Kdybych dávala ve škole více pozor, utíkala bych. Jenže teď jsem šla jako Jelimán v klidu dál. Krajinu pohlcoval zelený dým, který mě dělal strašně ospalou. Nakonec jsem padla a zavírala oči. A ke mě se blížil vysoký bílý pán se sakem a odnášel mě pryč...

Něco mírně odvázanějšího :3

1. února 2014 v 9:59 | Charlotte |  Obrázky! :3
Je to KAPKU odvázanější mno :DDD
Zase je to base, mám jen notebook, polovinu tlačítek brácha vydloubl, a ani myšku nemám, stratila se chudina :( (promiň mami)

Ségra Ayi

31. ledna 2014 v 12:11 | Charlotte |  Obrázky! :3
Sestra

My story part.3

31. ledna 2014 v 11:41 | Charlotte |  Každý máme příběh...
Partitůra 3 je zde!

Když jsem ráno vstala, všimla jsem si dárečku. Byl zabalen v růžové krabici s bílími tečkami, převázán sametovou růžovo-bílou stuhou a k němu byl lísteček s věnováním.

Mé milé uličnici Charlotte od jejího bratra Tobiho.

Jak pozorné!
V tu chvíli, kdy jsem chtivímy prsty chtěla otevřít krabici, ozvalo se bouchnutí. Slezla jsem opatrně dolů do obýváku. Brácha ani sestra tu nebyli. Že by šli do školi...? Ne, to je blbost. Je sobota. Který blb by si popletl sobotu s pondělím?! A není ani možné, že by si popetli sobotu s pátkem. Se sestrou si včera připíjeli na pátek.
Tak kde jsou?
Ví moc dobře, že bych se tu bála, kdyby mě tu nechali samotnou, takže by mi to řekli. A škodolibí nejsou, takže ani vtip by to nemohl být.
Skoumala jsem dál v mysli, ale každá možnost byla nemožná, nebo by se jim nepodobala.
Vzdychla jsem. Možná si potichu povídají v kuchyni. Vydala jsem se tam. Něco tam smrdělo. Opratrně jsem vešla...
To jsem neměla dělat.
Všude krev. Na stěnách, na zemi, na lince. V lednici vnitřnosti, nejvíc ledviny. Krev v petkách, jakoby to byl lahodný mošt. Hledala jsem mezi těmi zdechlinami Jacka a Ayaku. Nikde nic.
Že by oni měli toto na svědomí?!
Mezi vším jsem poznala mou matku. Byla to jen vyzáblá kost. ZDECHLÁ vyzáblá kost.
Ta co mne přivedla na svět... Nás tři...
Utíkala jsem nahoru. Roztrhala jsem krabici a v ní byl obrovský ostrý nůž. A nabitá pistol. A... zrcátko?
Podívala jsem se do něj a málem jsem omdlela. Z oka mi tekla krev a na obličeji jsem měla jizvu ve tvaru úsměvu. Na jedné straně. A přešitou.
Na mou mysl toho bylo krapítek MOC. Dospělý člověk by tu tíhu unesl, jenže já ne. Rozesmála jsem se.
V tu najednou jsem si všimla lístečku na dně krabice. Vzala jsem si ho a začala čist...

Moje milá uličnice, dovol, abych vše vysvětlil.
Jednoduše, s tvou sestrou jsme vrahové. Tvá máma nezemřela, jenom jsme si s ní hrály ve sklepě. Tyto drobné dárečky jsme ti daly na pomstu. Neboj se je použít!
A dál... Promiň za ten čurbes v kuchyni, aspoň se najíš, nebo ne?!
Pokud potkáš v lese muže s bílou tváří, následuj ho, dovede tě za mnou. - Tobi

Neváhala jsem, vzala jsem nůž, pistol a šla. Viděla jsem ty blbce na hřišti.
,,Hele hele, není to naš-" nestačil doříct největší. Dostal přímý zásah do srdce.
,,Ne, není," řekla jsem "say NAY and die!"

Me!

31. ledna 2014 v 10:17 | Charlotte |  Obrázky! :3
Toto jsem já!
Jméno: Charlotte 'Uru' Strealová
Věk: 15 let
Stav: nezadaná
Pohlaví: Šnek ty kokos OwO
Oblíbenej komix: Pupíky :3
Oblíbenej film: Eragon
Oblíená značka auta: Mustang :3 anebo BMV
Oblíbená hra: COD nebo StarStable xD

Toť tak vše o mě :D

My story part. 2

31. ledna 2014 v 10:01 | Charlotte |  Každý máme příběh...
Seděli jsme se sestrou na gauči, koukali před sebe. Kdybych nebyla celá zlomená, možná bych si zahrála na Playstationu Book Of Spels, Just Dance 4 nebo něco podobnýho. Ale můžu, když mám namoženou ruku?
Cvakl zámek. Toby přišel domů.
,,Co se tváříte tak pohřebně?" zeptal se místo pozdravu.
,,Zas mě zbili ti kluci," řekla jsem pevně. Už jsem nebyla tak slabá, ne. A už nikdy nebudu. Měla jsem PLÁN. Brácha mlel něco o lidských právech, učil se na práva.
,,A co ten... Adam?" zeptala se Aya.
,,Je divnej, prej má nějaký průsery v rodině, a baví se jen s tou krávou Jane, ani nestojí za řeč," mávl rukou bratr.
Vzdychla jsem a vylezla jsem do pokoje. Lehla jsem si na postel. Byl to silný den.
Za chviličku jsem usla. A někdo opatrně vešel do pokoje...

Pravděpodobně budou jen tři díly... No co mě se s tim nebaví srát xD

My story

31. ledna 2014 v 9:27 | Charlotte |  Každý máme příběh...
Bolelo to jen krátce. Přistála jsem na zem celým tělem, hlavně rukou.
,,Au... Moje... ruka..." vydechla jsem z posledních sil.
,,To máš za to, že tvůj táta vyrazil mýho!" řekl ten největší a naposledy mě vší silou nakopl do hlavy, zbylí kluci mě kopali do boku. Hlava se mi roztříštila na tisíc kousků, jako bych byla porcelánová panenka, stejně křehká, taková jakou mám na stole. Ti srabíci utekly, když viděli přicházet mou starší sestru Ayaku.
,,Sestřičko? SESTŘIČKO!'' slyšela jsem sestřin hlas.
,,Aya... ko...'' zmohla jsem se.
,,Zase ti blbci?'' zeptala se. Malinko jsem přikývla.
,,Páni. To co snášíš ty...'' Ayace vytryskly slzy.
,,Prosím, pomoz mi domů,'' opatrně jsem vstala. Ruka mě bolela, a přidala se i noha v kotníku. Ayaka jen mlčky přikývla a šla se mnou domů. Musela mě podpírat.
,,Páni, to máte tak krátké vyučování?'' zeptal se táta, když nás viděl na práhu našeho nově zrekonstruovaném domku.
,,Ne... Charlotte zas zbili ti idioti,'' řekla Aya nenávistně.
Táta vzdychl a začal balit věci.
,,Kam zase jdeš? Řekla jsem něco špatně?'' podivila se Aya.
,,Ne. Mám jednání v Karibiku. Vrátím se tak za dva měsíce,'' odpověděl.
,,To nás tu necháš? Jen tak? A proč jsi nám nic neřekl?'' Ayačiny otázky se sypaly jedna za druhou, až měl táta dost.
,,Určitě byste chtěli jet se mnou, to nemohu dopustit,'' táta se prosmíkl za Ayakou.
,,To se za nás stydíš nebo co?! Máma by nám to dovolila!"
Jo vlastně, naše máma zemřela když mě rodila.
Táta zmizel ve svém autě. Ani nám nezamával.

Kam dál